mazlíčci

MORČE  DOMÁCÍ      Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého.^[1] V současnosti^[kdy?] patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Morčata většinou nekoušou, a proto jsou vhodná pro děti.

Historie

Morče domácí

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována.^[zdroj?] V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti biolog Conrad Bessner.^[2]

Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16. století^[3] a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.^[zdroj?]

V dnešní době^[kdy?] existuje mnoho různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou 

Charakteristika

V podmínkách domácího chovu dosahují morčata hmotnosti 700 až 1200 g, ale mohou vážit až 1800 g při délce těla 20 až 36 cm. Páření probíhá v době říje trvající 24 hodin, následuje březost v rozsahu 58 až 75 dní (nejčastěji 68 dní). V každém vrhu (ročně až 5, ale raději jen 2) se rodí 1 až 6 mláďat s průměrnou porodní váhou 90 g. Ty samice odstaví ve stáří 4 - 6 týdnů. Pohlavní dospělosti dosahují samci ve věku 8 týdnů, samice 10 týdnů. Délka života bývá 5 až 10 let, ale může dosáhnout až 15 let.

Stavba těla je u všech morčat stejná - široká oblá hlava, krátký krk, ramena a předhrudí široké, ne moc dlouhý, ale široký hřbet. Zadek zaoblený bez ocasu, končetiny krátké rovné - přední se 4 prsty, zadní se 3. Prospívající jedinec má celé tělo dobře osvalené. Morče má 12 zubů - 4 hlodáky, 8 stoliček                                                                                                                                                       

Chov morčat

Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je potřeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice je proto možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Ale přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.

Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80×50cm a výšce 35-40cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.

Je několik možností, jak morče ubytovat:

• Klec - asi nejčastější používané obydlí pro morčata. Dá se koupit v každém zvěrimexu, momentálně je již i na trhu velká nabídka co do barev a velikostí. Mezi výhody patří snadná přenosnost, vzdušnost a jednoduché čištění, mezi nevýhody cena, nebezpečí průvanu (pro morčata je průvan velmi nebezpečný), možnost broušení zubů o kovové mříže klece, špatný kontakt s morčetem a také občasné vyhazování podestýlky z klece.
• Plastbox - dosti podobný kleci, ale místo mříže je vršek plastový průhledný poklop. Díky tomu na morče netáhne a nevypadává ven podestýlka, ale zase je v plastboxu trosku horší ventilace(mřížka je jen z vrchu) a tak se musí častěji čistit, aby v něm nebyla příliš velká vlhkost.
• Terárium - je asi ze všech nejlepší, s morčetem jste totiž mnohem více v kontaktu než u ostatních variant, morče je prokazatelně mnohem spokojenější
• Doma nebo na zakázku vyrobená ubikace - často využívané chovateli, ubytování obvykle vypadá jako skříň z lamina s šuplíky z plexi nebo skla, někdy jen se sklem vysokým 25-30 cm v přední stěně. Jednotlivé ubikace se lehce čistí, s morčaty se jednoduše manipuluje (proto se i lépe ochočují) a přitom nejsou vystavena průvanu. Také toto ubytování skýtá možnost variací a lze jej vhodně zakomponovat do vybavení bytu. Mezi nevýhody ovšem patří váha, díky čemuž se s celou sestavou špatně manipuluje, toto se ale dá částečně vyřešit např. kolečky.
• Venkovní výběh v létě oplocený kousek travnatého plácku (chráněný i z vrchu před útoky dravců, psů a koček). Morčata jsou tak stále na čerstvém vzduchu. Je ale třeba dávat pozor na přehřátí od slunce, proto je potřeba zajistit i chladnější místo ve stínu, aby se morčata měla kam schovat.

Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, které jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné pelety. U konopných pelet je ale možný výskyt parazitů, ti se však dají lehce odstranit vystříkáním nějakým přípravkem (např. Arpalit). Je také vhodná kukuřičná drť, která moč vsákne do sebe a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity, ale zde hrozí nebezpečí otravy při požití morčetem. Seno je vhodné pouze jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlku, protože nasákne močí a velmi rychle začne zapáchat.

• Je potřeba kontrolovat, zda u morčat dochází k dostatečnému obrušování zubů a nepřerůstají-li mu drápky. V případě že ano, je potřeba pravidelně zastřihávat. V případě, že si na tuto činnost netroufne sám chovatel, je nutné navštívit zvěrolékaře.

Každé morče by mělo mít jako součást bydlení domeček. Ten se dá koupit ve zvěrimexu, ale je možné ho vyrobit i doma. Bez domečku morče nemá soukromí a nemá se kam schovat.

Potrava

Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně.

• Nejdůležitější složkou potravy je seno. Morče k němu musí mít přístup neustále. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Při krmení senem musí mít morče také neustálý přístup k pitné vodě. Seno by mělo být dostatečně hrubé, nejlépe sečené kosou (domácí sekačkou není vhodné, je moc jemné).
• Další důležitou základní složkou potravy je zelenina. Každý den by mělo morče kousek čerstvé zeleniny dostat. Čerstvá potrava nesmí být podávaná příliš studená rovnou z ledničky. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce - Např.: mrkev, celer, petržel, papriky všech barev (ne pálivé), červená řepa, čerstvý fenykl, rajče, saláty,máta rolní ovesné vločky různé zeleninové natě, v malém množství salátová okurka (obsahuje příliš vody a větší množství může způsobit průjem. V malém množství květák, kapusta, kedluben, brokolice, zelí (tato zelenina nadýmá a to je opět velká zátěž na morčecí trávení). Nevhodné jsou třeba brambory, pórek, cibule a česnek!
• Ovoce jen občas v malém množství (obsahuje hodně cukrů), např: jablko, hruška, hroznové víno, mandarinka, meloun (obsahuje moc vody), ananas, jahody, třešně atd.
• Čerstvá tráva je další velmi důležitou složkou potravy. V teplém období by měla morčata dostávat trávu každý den v přiměřeném množství, ale nenahrazuje seno! Je pro ně důležitým zdrojem vitamínů. Trávu nesmíte podávat zapařenou a nesmí být chemicky ošetřena. Největší radost jim uděláte pampeliškovými listy či květy sedmikrásek. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy. Dávejte však pozor, co trháte! Ne všechny rostliny jsou pro morčata jedlé. Nesbírejte nic, co neznáte. Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník.
• Morčeti neustále dorůstají zuby, proto je důležité, aby mělo seno neustále k disposici. Dále je dobré podávat větvičky ovocných stromů na ohlodávání, sušené bylinky i se stonky, avšak hlavním zdrojem obrušování zubů zůstává kvalitní seno.
• Tekutiny morčatům nesmí chybět. Většinou je do sebe vpraví při konzumaci čerstvé potravy, ale vždy je důležitý přístup k pitné vodě. Je dobré mít ji v napáječce, protože v misce dochází často k jejímu znečištění výkaly. Neměla by být přímo z kohoutku, ale převařená nebo odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout čaj.
• Granule speciální pro morčata jsou vyráběné tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější, zejména přidaný vitamín C, který si morče neumí vyrobit samo.
• Méně vhodné jsou směsi se zrním které jsou k dostání v Pet-Shopech (zverimexech). Takovéto směsi obsahují nevhodné zrní, ale třeba i slunečnicová semínka, ořechy a další nevhodné složky, které obsahují příliš mnoho tuku a může dojít až k obezitě morčete a trávicím problémům.^[4]
• Nejpotřebnějším vitamínem pro morčata je vitamín C. Stejně jako člověk si jej neumí samo vyrobit a proto jej musí získávat z potravy. Často je ale nutné také vitamíny dodávat v podobě různých kapek, prášku apod. zejména v době nemoci, ale jen v malém množství.
• Pokud morče cestuje v přepravce ve které je mu těsno, mělo by mít stále k dispozici seno, vodu a zeleninu.

Komunikace

Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách, jedná se o zvířata se silně vyvinutým sociálním smyslem. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.

• Kvíkání - morče vyžaduje pozornost, má na něco chuť; kvíkají také mláďata, dožadující se své matky ^[5]
• Bublání - vyjadřuje spokojenost, klid;^[5] "bublají" i samice v říji
• Cvakání zubů - značí hrozbu, strach, vztek^[5]
• Zpívání - jedná se o ojedinělou záležitost, přesně se neví, co zpívání vyjadřuje, existují domněnky např. signál stresové situace, sociální tlak
• účelové pískání - morčata se dorozumívají mezi sebou, tak, jako lidé

Uši morčete dokáží vnímat ultrazvuk až k hranici 100 kHz

Čistokrevná morčata

V mnoha státech jsou zřízené kluby morčat s rodokmenem, které se řídí určitými standardy. Česká republika není výjimkou. Pořádá mnoho výstav, které je možno navštívit. Informace a termíny výstav naleznete na stránkách klubu. Abyste mohli odchovávat morčata s průkazem původu (PP), musíte se nejdříve stát členy Českého svazu chovatelů u libovolné základní organizace (např. v místě bydliště či chovatelů morčat), zaregistrovat si vlastní chovatelskou stanici (CHS). Vystavovaná morčata se dělí do tří standardů – A, B, C. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat můžete v kategorii baby, junior nebo dospělých. Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Poté se absolvuje registrace, čili uchovnění. Mláďatům se vystavuje tento průkaz pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného.

Plemena morčat

Následující tabulka ukazuje dělení morčat podle barvy a struktury srsti. Zahrnuje pouze uznané formy. Lze se tedy setkat i s jinými typy morčat.

Saténové morče

Toto morče bylo vyšlechtěno v USA. Jeho srst má saténový lesk, je jemnější než u normálních hladkosrstých morčat a má také méně podsady. Charakteristický je výrazný lesk (vyžaduje se až ke kořínkům). Vyskytuje se v nejrůznějších barvách (nejčastěji v červené, zlaté, krémové, bílé a aguti). Mnoho barev zatím nebylo uznáno.
U saténových morčat se bohužel vyskytuje osteodystrofie (není to však pravidlem, jedná se spíše o výjimečné případy). Je to choroba spočívající v poruše metabolismu vápníku. Dochází k vyplavování vápníku z kostí a nahrazení kostní hmoty měkkou vazivovou tkání. Měkké kosti pak působí morčeti bolest při přijímání potravy a při pohybu. Diagnózu lze určit jednoznačně pouze rentgenovým snímkem lebky a dlouhých kostí. Tato nemoc je neléčitelná.

Základní příznaky osteodystrofie:

• Problémy s pohybem
• Problémy s příjmem potravy
• Postupný úbytek váhy

  Morče jako laboratorní zvíře

  Morče domácí se řadí podle vyhlášky č. 207/2004 Sb. mezi obvyklé druhy laboratorních zvířat. Používá se k laboratorním pokusům ve farmakologii, mikrobiologii, imunologii, parazitologii a dalších biotechnologických oborech. Chov v laboratorních podmínkách jakož i veškeré pokusy na morčatech musí být v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání, ve znění zákona 77/2004 Sb., dále pak vyhlášky č. 207/2004 Sb a dalších souvisejících předpisů. Ve zmiňované vyhlášce je stanoveny limity pro minimální chovnou plochu pro jedno zvíře během pokusu i mimo něj, chovnou plochu pro matku s mláďaty, limity pro teplotu a vlhkost, limity pro navykací fázi před samotným experimentem.